Odcizení formou zdanění

Odcizení formou zdanění

Zdanění výdělku obyvatel v České republice je vyloženě nehorázné. Když dám zaměstnanci hrubou mzdu 25 000 Kč, bude mě to jako zaměstnavatele stát 33 500 Kč a on uvidí na výplatní pásce 19.295Kč. Když si za celou sumu bude chtít koupit třeba myčku nebo televizi, přistane na účet státu dalších 3 349 Kč ve formě daně z přidané hodnoty (DPH). Výše mzdy není nijak nereálná, jsme stále pod úrovní průměrné mzdy, pohybujeme se v mezích současného mediánu. A vidíme, že z práci v hodnotě 33 500 Kč inkasuje stát a zdravotní pojišťovna 17 554 Kč, víc než polovinu. A to nezapočítávám různé další daně a poplatky, které běžně pravidelně odvádíme. Daň z nemovitosti, poplatek za odpady nebo totálně přežité poplatky za rozhlasový přijímač a televizi. Všechny jsou příjmem veřejných rozpočtů.

Platíme si pěkně drahý veřejný servis, náš stát je nehorázně nákladný. My všichni na svých zádech neseme neefektivní stvůru. Krmíme ji, co můžeme, ale ona je stále hladová. Pokud snížíme byrokratické nároky na všech úrovních státní správy a územní samosprávy, zeštíhlíme aparát výkonu veřejné moci, zjednodušíme lidem život a budeme schopni snížit daňovou zátěž. Přitom zbydou státu dostatečné zdroje na financování investic, důchodového systému i efektivnějšího státu jako celku.

Kdysi se komunisté oháněli Marxovou teorií o „odcizení dělníka od hodnoty své práce“. Podívejme se na zdanění v České republice. Nepřekračuje už dávno rozumné meze? Nepřipomíná vám to vzdáleně Marxovo odcizení? Vezměte navíc v úvahu, jakým způsobem stát s našimi penězi hospodaří! Mizí v podezřelých investicích, vyživuje se jimi neefektivní přebujelý státní aparát a přerozdělují se podle stranické objednávky socialistické vlády. Jak dlouho to budeme trpět?

Zpět
na články v kategorii: Politika