Literární spolek Kamna, 1990–1992

Literární spolek Kamna, 1990–1992

Na jaře roku 1990 jsem spolu s dalšími čtyřmi spolužáky z druhého ročníku Gymnázia v Nové Pace vytvořil literární spolek Kamna. Hmatatelným výsledkem naší činnosti během následujících dvou let byla tři literární pásma, několik čísel studentského časopisu ČAS a založení literární soutěže Prášiliáda.

Literární pásma, tak to byl můj výmysl. Zapojili jsme i další spolužáky a ve finále jsme tou pouštěli na hodinách Českého jazyka. Jednalo se asi o půlhodinové nahrávky, kde se citování textů a básní střídalo s komentáři lehce podbarvenými hudbou. Dokud nás to bavilo, tak jsme zvládli celkem tři autory, kterými byli Charles Baudelaire, Bertolt Brecht a Francois Villon.

Časopis Čas jsme vydávali od května 1990 do konce roku 1991. Šéfredaktorem byl od počátku můj spolužák Honza Herber. I když jsme ho oficiálně nevydávali za produkt spolku Kamna, většina příspěvků byla od nás. Už ani nevím, kdo to potom datloval na psacím stroji, ale množili jsme to u sekretářky na přístroji zvaném cyklostyl. Každé číslo znamenalo nějaký průšvih a mohli jsme jen počítat hodiny, kdy budeme předvoláni do ředitelny. Většinou jsme ráno časopis roznesli a o velké přestávce nastoupili na kobereček.

Naším největším počinem byla celostátně vyhlášená literární soutěž Prášiliáda. Zadáním bylo vytvořit na první pohled co nejnesmyslnější, ale přitom duchaplné literární dílo, krátkou povídku nebo báseň. Záměr byl možná trochu neobratně popsán jako soutěž o totální nesmysl. Vyzdvihovali jsme něco, co jsme nazvali jako inteligentní debilitu. Nápad se zrodil v mé „choré“ hlavě na začátku školního roku 1991–1992. První ročník soutěže jsme vyhlásili v lednu 1992 prostřednictvím tisku (Český ráj, Práce a Pochodeň) a rozhlasu (Rádio Bonton). Moc velký ohlas jsme neměli, přihlásilo se nám asi dvacet soutěžících. Vítěze jsme dekorovali v aule Gymnázia 10. května 1992. Naším jediným sponzorem byl Pivovar Nová Paka, který nám věnoval několik bas piva. Finanční výdaje na pořádání soutěže se podle mých záznamů z tehdejší doby vyšplhaly na „závratných“ 652,35 Kč. Soutěž žila ještě pár let, kdy se jí na Gymnáziu ujaly následující ročníky. Dnes už si na ni asi nikdo nevzpomene…

Kdybych se měl nad tím vším zamyslet, shrnul bych to následovně. Díru do světa jsme neudělali, žádný velký literární počin také ne. S časopisem jsme si občas koledovali o kázeňské tresty, zabralo nám to spoustu volného času, ale bavilo nás to. Byl to holý amatérismus, v době bez počítačů, kopírek, internetu nebo i obyčejné laserové tiskárny.

A na závěr přidám úvodní dva verše z malé básnické sbírky, se kterou Prášiliádu v roce 1992 opanoval pan Jaromír Bohata z Prahy:

Poprášené debilinky
naplňují prázdné linky
a nebudí rozpaky  

Větný obsah z veršů tkaný
odvážněji formovaný
míří přímo do Paky

Zpět
na články v kategorii: O mně